Když se mě někdo zeptá, jestli jsem optimista, nebo pesimista, bez přemýšlení odpovím, že optimista. Ale zjistila jsem, že někteří lidé v mém okolí mě vnímají jako pesimistu. Co za tím je? Tak jsem optimista, nebo pesimista, nebo něco mezitím (pesimi-optimista)? Podíváme se na to blíže.

Řešíš B, když ještě nenastalo A

Jsem člověk, který má smysl pro zodpovědnost a vždy se snaží na všechno poctivě připravit. Zvažuji všechny možnosti a situace, které v životě nebo v práci mohou nastat, a snažím se na to nějakým způsobem reagovat. Někdy mi  lidé říkají: „Nehledáš zbytečně  katastrofické scénáře?“  Můj syn mi často říkával: ,,Mami, ještě nenastal bod A, a ty už řešíš bod B nebo ty hasíš požár, když ještě nehoří.“ To mě vždy rozesmálo, i když je za tím kus pravdy.

Ale jsou to životní zkušenosti, které mě nutí o všem přemýšlet a domýšlet všechny důsledky, přesto že to není úplně možné. Na vše se připravit  prostě nemůžete, a jak to v životě bývá: ČLOVĚK MÍNÍ A ŽIVOT MĚNÍ. Dnes vím, že některé věci si maluje člověk zbytečně černě a zbytečně mu to bere energii. Zvlášť když jsou to věci, které opravdu ovlivnit nemůžete.

Už spoustu věcí vypouštím, nad vším kontrolu mít nelze a předvídat v životě se dá jen těžko. Jsem opravdu člověk optimisticky smýšlející. Věřím, že věci se dějí tak, jak mají. Že úspěch a uznání si musím zasloužit tvrdou prací, být trpělivá, pokorná, vážit si dobrých lidí, které kolem sebe mám, radovat se z maličkostí a být vděčná za to, co mám.

Ale nemohu si pomoci, v některých věcech se prostě nezměním a to mě leckdy přivádí do komických situací.

Také se snažíte na všechno dokonale připravit?

Nastíním vám několik krátkých situací ze života.

Když například cestuji s rodinou letadlem a stojíme na letišti ve frontě na odbavení, všichni lidé stojí jen s mobily, kde mají vše uložené (letenky, rezervace hotelu, očkování aj.) Já stojím a v ruce mám tlustý šanon plný vytisknutých dokumentů, protože co kdyby se mi mobil vybil, nebo rozbil?  Prostě jsem jen připravená. Když jedeme v létě na  výlet na kole a předpověď hlásí celý den teplo bez deště, mám batoh naplněný pláštěnkami, bundami, náhradními ponožkami –  co kdyby se náhle počasí změnilo? Důležitá je také svačina, co když budou všechny restaurace po cestě zavřené? I do Chorvatska na dovolenou jsem si v parném létě brala teplé ponožky. Co kdyby………    

To jsou jen malé střípky z mého života. Je pravda, že koučink mě naučil dávat sílu a energii tam, kde opravdu mohu něco ovlivnit či ovlivnit alespoň zčásti. Věci, v  nichž  nemohu udělat ani ovlivnit vůbec nic, jsem se naučila vypouštět. A žije se mi lépe. A jsem optimistka.

Jak to máte vy? Dejte mi vědět do komentářů.