O individuálních ambicích, spolupráci a odpovědnosti v týmovém sportu.
„Ostatní se prosazují. Já hraju pro tým a nejsem vidět. Tak teď začnu hrát na sebe, aby si mě trenér všiml.“
Takto by se dala shrnout myšlenka, se kterou za mnou přišel sportovec z týmového sportu, s nímž spolupracuji v rámci mentální přípravy.
(Záměrně neuvádím konkrétní sport ani totožnost sportovce. Jsem vázána etickým kodexem a zachovávám důvěrnost našich sezení.)
V jeho slovech se potkává touha přispívat týmu s potřebou vlastního rozvoje a uznání. V tu chvíli je ale vnímal jako dvě možnosti, mezi kterými si musí vybrat.
Musím přestat hrát pro tým, abych se prosadil?
To je otázka, která podle mě zasluhuje pozornost hráčů, trenérů i vedení klubů.
Co znamená „nejsem vidět“?
V mentální přípravě považuji za důležité nejprve porozumět tomu, co hráč touto větou myslí.
Chybí mu čas ve hře? Větší odpovědnost? Zpětná vazba? Nebo uznání práce, kterou pro tým odvádí?
Pro takový rozhovor mohou být užitečné otázky:
- Co pro tebe konkrétně znamená být vidět?
- Podle čeho poznáváš, že trenér tvůj přínos nevnímá?
- Jakou zpětnou vazbu od něj dostáváš?
- Co očekáváš, že se změní, když začneš více hrát na sebe?
Pocit hráče beru vážně. Zároveň s ním potřebuji rozlišit, co se skutečně stalo a jaký význam tomu přisoudil.
„V posledních zápasech dostávám méně prostoru“ je informace, kterou můžeme upřesnit. „Trenér si neváží týmových hráčů“ je závěr, který potřebujeme ověřit.
Právě tento závěr totiž může ovlivnit, jak hráč vstoupí do dalšího tréninku a jak se bude rozhodovat při zápase.
Chceme spolupráci. Co ale oceňujeme?
Týmový sport potřebuje individuální kvalitu. Potřebuje hráče, kteří převezmou iniciativu, využijí příležitost a dokážou rozhodnout.
Současně stojí na činnostech, které tolik pozornosti nepřitahují: na pohybu bez míče, vytváření prostoru, obranné výpomoci nebo přihrávce, která předchází finální asistenci.
Co když hráči získají pocit, že příležitosti a uznání přicházejí především za vlastní zakončení?
Mohou začít uvažovat podobně: „Potřebuji být vidět. Příště to vezmu na sebe.“
Pokud se takové přesvědčení rozšíří, stojí tým před otázkou, jak sladit soutěž o místo v sestavě se spoluprací na společném výsledku.
Sportovní psychologie se v této souvislosti zabývá motivačním klimatem — tím, jak sportovci vnímají prostředí a co v něm považují za známku úspěchu.
Newtonová, Dudaová a Yin při vývoji dotazníku PMCSQ-2 rozlišovali mimo jiné důraz na spolupráci, úsilí, zlepšování a důležitost jednotlivých rolí od důrazu na vnitrotýmovou rivalitu, nerovné uznání a trestání chyb. Jejich výzkum probíhal u dospívajících sportovkyň; pro tento článek nabízí rámec k přemýšlení, nikoli přímý důkaz o fungování konkrétního dospělého týmu. (research.birmingham.ac.uk)
Pro praxi z toho vyvozuji otázku:
Odpovídá to, co skutečně oceňujeme, tomu, co od hráčů požadujeme?
Týmový hráč potřebuje také odvahu prosadit se
Za důležité považuji i to, jak samotný hráč rozumí týmovosti.
Přihrává proto, že je spoluhráč v lepší pozici? Nebo někdy předává odpovědnost, protože si sám nevěří? Dokáže využít příležitost k zakončení?
Přihrávka i vlastní zakončení mohou být správným rozhodnutím. Rozhoduje konkrétní situace.
Spolupráce může zahrnovat i výrazné individuální prosazení. Tým potřebuje hráče, který dokáže využít své schopnosti ve chvíli, kdy to hra vyžaduje.
V mentální přípravě proto vidím prostor pro hledání rovnováhy mezi vlastní iniciativou a vnímáním potřeb týmu.
Ví hráč, co se od něj očekává?
Výzkum Bosseluta a kolegů zjistil souvislost mezi větší nejasností hráčských rolí a kritičtějším hodnocením některých trenérových kompetencí. Samotná souvislost neurčuje příčinu, ale upozorňuje na význam jasných očekávání. (pubmed.ncbi.nlm.nih.gov)
Hráč potřebuje vědět, co je jeho úkolem, podle čeho se hodnotí jeho přínos a na čem má pracovat, aby získával větší prostor.
Důležité je také rozumět návaznosti vlastní role na ostatní. Grindeho kvalitativní výzkum v profesionálním fotbalu popisuje budování společného porozumění a koordinace při zvládání náročných situací. Nabízí podněty k tomu, jak o spolupráci uvažovat v každodenním fungování týmu. (frontiersin.org)
Kdo nese odpovědnost?
Odpovědnost vnímám jako společnou, přičemž každý má jiný úkol.
Trenér vymezuje role, očekávání a kritéria hodnocení. Zpětnou vazbou ukazuje, jaké jednání má pro tým hodnotu. Může také vysvětlit, co hráči pomůže k dalšímu rozvoji.
Hráč odpovídá za svá rozhodnutí, přípravu a komunikaci. Má možnost ptát se, pracovat se zpětnou vazbou a otevřít rozhovor o vlastních ambicích.
Klub vytváří širší prostředí tím, jak hráče vybírá, hodnotí a prezentuje.
Z vyprávění jednoho hráče nelze posoudit práci trenéra ani celého klubu. Jeho zkušenost je však důležitým podnětem k rozhovoru.
Co doporučuji pro praxi
Z uvedených poznatků a svého pohledu na mentální přípravu vyvozuji čtyři doporučení.
Zviditelňovat konkrétní přínos. Při rozboru zápasu pojmenovat také práci, která umožnila úspěch spoluhráče. Ukázat konkrétní situaci a vysvětlit její hodnotu.
Vyjasňovat očekávání a cestu rozvoje. Co znamená kvalitní výkon pro danou pozici? Kdy má hráč převzít iniciativu? Co potřebuje zlepšit, aby dostával větší odpovědnost?
Mluvit o ambicích přímo. Hráč může rozhovor otevřít například větou: „Chci být pro tým přínosný a zároveň se posouvat. Co konkrétně ode mě potřebujete vidět, abych dostával větší prostor?“
Propojovat osobní cíle s herním rozhodováním. Přání „chci více zakončovat“ lze převést na práci s rozpoznáním příležitostí, pohybem a přípravou zakončení. Vlastní ambice tak získává konkrétní podobu užitečnou i pro tým.
Co považuji za důležité v mentální přípravě
Když slyším „už nebudu týmový hráč“, chci porozumět tomu, co této větě předcházelo.
Vnímám prostor pro práci s frustrací, sebedůvěrou, potřebou uznání i ochotou převzít odpovědnost. Součástí může být také příprava rozhovoru s trenérem a hledání kroků, které má hráč ve svých rukou.
Za důležité považuji, aby dokázal své ambice pojmenovat a proměnit v konkrétní jednání.
Jak se mohu prosadit způsobem, který posílí i můj tým?
A stejně důležitá otázka pro trenéry:
Vědí vaši hráči, že jejich přínos vidíte a podle čeho ho hodnotíte?
Ivana Vacková , Mentální trenérka pro sportovce
Odborné zdroje a další čtení
- Newton, M., Duda, J. L., & Yin, Z. (2000). Examination of the psychometric properties of the Perceived Motivational Climate in Sport Questionnaire-2 in a sample of female athletes. Journal of Sports Sciences, 18(4), 275–290. Výzkum motivačního klimatu — abstrakt a bibliografické údaje
- Bosselut, G., a kol. (2012). Athletes’ Perceptions of Role Ambiguity and Coaching Competency in Sport Teams: A Multilevel Analysis. Journal of Sport and Exercise Psychology, 34(3), 345–364. Studie o nejasnosti hráčských rolí — PubMed
- Grinde, O. E. (2021). Bridge Over Troubled Water: Shared Understanding Bridges Individual and Collective Resources in Developing Team Resilience in Professional Football. Frontiers in Sports and Active Living, 3, 705945. Plný text studie o společném porozumění v profesionálním fotbalu